BEZVA MIX:D

 Zvířecí švanda do třetice a stále je všechno při starém, což v dnešním nevyzpytatelném, turbulentním Hollywoodu vlastně klidně může být pochvala. Animátoři ani scenáristi se tu vskutku moc nenadřeli, ti první jenom oprašují renderovací rutiny a snaží se přidat trochu evropského šmrncu, ti druzí pak pečlivě a kreativně skládají poklonu (=vykrádají) slavnější hrané filmy - pomrknutí se dočkají Dannyho parťáci, Terminátor 3 a spousta dalších, zcela v roztomilém duchu, který vykouzlí úsměv na tváři. Ale... bude to i na tu skromňoučkou stopáž stačit?

Samozřejmě že ano. Madagaskar se drží osvědčené formulky jako klíště čerstvě drapnutého turisty. Děcka budou mít vykulené oči, zatímco dospěláci znalí předchozích dílů mohou dělat dojem na sousedy tím, že jim budou v pětiminutovém předstihu diktovat dějové zvraty - Alex se zamiluje, král Jelimán všude udělá tolik rozruchu, žádný tajný plán nemá šanci vyjít a naši hrdinové, vhození do jim neznámého prostředí, nakazí nové kamarády svou jedinečností a pomohou jim zdolat letité překážky. A kdyby se to náhodou nepovedlo, tak se za pět minut dvanáct objeví tučňáci a všechno zachrání velkou explozí.

Všechno je tu extrémně průhledné, včetně kostnaté francouzské policajtky, která jde zvířatům po krku, ale tajemstvím znovu není co, ale především jak. Po úvodní dvacetiminutovce v Monaku (za jejíž grády by se nemusela stydět kdejaká bondovka) najdou naši hrdinové útočiště u cirkusu. A je to nebývale chytrý nápad, protože co jiného kdy vlastně Madagaskar byl, než řetěz atrakcí a komediálních čísel. Žádný hluboký příběh tu nikdo nečeká - chceme gagy, vtipy a nějaká ta vizuální lízátka. A přesně to cirkus umí. Proto z plátna prší hudební koláže, skáče se skrz obruče a atrakce připomínají svou divokostí a barevností adrenalinové sekvence z Kung-fu Pandy. S tou má Madagaskar docela dost společného - obojí je povrchní únikovou zábavou, soustředící se spíš na jemné vtípky a odkazy v kolotočovém tempu, než na cokoliv hlubšího. Všechny dějové zvraty jsou ostatně recyklací toho čemu byste se v hraném snímku vysmáli. Animovaný vesmír ale drží nad autory ochrannou ruku - neřešíte jak mluvící zebra řídí auto nebo staví cirkus uprostřed Kolosea - prostě se dobře bavíte, zvlášť když jsou poblíž tučňáci nebo Jelimán (ústřední čtveřice vždycky byla o fous nudnější svou otravnou vylekaností z čehokoliv).

Ani explozivní finále, které paletou barev a akrobatických kotrmelců (Alex jako Iron Man) přeci jen trumfne cokoliv, co jste v sérii viděli, ale nezastíní výmluvné svědectví o tom, že Madagaskar na své publikum už zkusil úplně všechno a měl by se začít poohlížet po seriálovém důchodu (Tučňákům to v televizi moc slušelo). Zvířecí čtveřice dokonce opsala kruh, když se dostala zpátky do New Yorku a mohla zakotvit v milované zahradě uprostřed Central Parku. Ale ne... film končí s cirkusem ujíždějícím do západu slunce.

Vzhledem k tržbám můžeme čtyřku očekávat do tří let, ale dokolečka leštěný recept na jistotu už by mohl přece jen nudit. Rád bych věřil tomu, že občasné záchvaty geniality (okradení Papeže Jelimánem a medvědicí na motorce Ducati) budou sílit a příště se dočkáme skutečně dada šílenosti ve stylu neprávem zapomenuté disneyovky Není král jako král. Že by to ohrozilo tržby? Houby, dětem stačí, že je to barevné a hýbe se to, a my si zasloužíme za tu věrnost sérii pár dospěláckých vtípků, i kdyby měly balancovat na hraně PG-13.

Ale abychom jen nebásnili nad tím, co by mohlo být. Tahle trojka se může letošnímu pelotonu s klidem podívat do očí. Za stejné peníze jako minule (tehdy jsme se 150 milionům trochu divili, dnes to působí jako skromné číslo) nabízí studiu malou domů, aniž by výrazněji otravovala.