Ponorky mají v trupu podélné dutiny (vyrovnávací(balastní) nádrže), které lze naplnit vzduchem nebo vodou. K ponoření je třeba naplnit tyto nádrže vodou. Ponorka poháněná lodním šroubem může být pod vodou stabilizována i dynamicky pomocí hloubkových kormidel. Aby se ponorka mohla vynořit, je stlačeným vzduchem voda z nádrží vytlačena.
V malých ponorkách se používají elektromotory napájené z akumulátorů, větší vojenské ponorky mají jaderný pohon.
Batyskaf
Historie
Sovětská ponorka
Ščuka Šč-311, používaná ve druhé světové válce
První historicky doloženou ponorkou bylo plavidlo zkonstruované během roku 1624 holandským konstruktérem Corneliusem van Drebelem. Toho k její konstrukci údajně inspirovala jeho účast v expedici k obleženému La Rochelle. Údajně se jednalo o obyčejný člun upravený důkladným utěsněním a nahrazením paluby skleněnými deskami. Po deset let člun sloužil k obveselení londýnské smetánky.
První konstrukce určená pro válečné účely vznikla v Rusku za doby panování Petra I. Konstruktérem byl Jefin Nikonov a s ponorkou prý provedl několik úspěšných ponoření. Ovšem při předvádění panovníkovi došlo k nehodě, při které se ponorka potopila poněkud definitivněji. Nedlouho po smrti Petra I byl projekt admiralitou ukončen.
První plně funkční bojově nasazenou ponorkou byla ponorka Turtle (Želva), sestrojená roku 1776 Davidem Bushnellem v průběhu války za nezávislost USA.
Návrhem ponorek se zabýval na přelomu 18. a 19. století Robert Fulton, který sestrojil v roce 1800 ponorkuNautilus. S ní v roce 1801 předvedl první úspěšný cvičný útok a potopení čtyřicetitunové šalupy.
V polovině 19. století se v Německu zabýval stavbou ponorek Wilhelm Bauer. Ze své porouchané ponorky Brandtaucher byl nucen provést v roce 1851 první úspěšnou záchranu osob z hloubky téměř 30 metrů.
Prvním úspěšným nasazením ponorky v přímém boji bylo nasazení konfederační ponorky David proti unijní obrněné lodi Houstanic. Unijní loď byla zničena minou umístěnou na dlouhé tyči, při explozi ale byla zničena i ponorka. Přesto při porovnání ceny ponorného člunu a moderní unijní obrněné lodi jde nepochybně o první úspěch, který nepřítele zasáhl více než útočníka.
Do konce 19. století byly postaveny desítky ponorek nejrůznějších konstrukcí i schopností.
V USA se proslavil konstruktér John Philip Holland. Jeho ponorka byla americkému námořnictvu dodána roku 1900 a nesla jméno Plunger.
[editovat]První světová válka
Jako první hromadné nasadilo ponorky Německo během první světové války. Využilo je k narušování zásobovacích tras spojenců a boji proti britským lodím. To se ukázalo již na počátku bojů kdy německá ponorka U-9 dokázala potopit tři britské pancéřové křižníky (Abourkir, Hogue a Cressy) během několika minut. Velitelem této ponorky byl Otta Wedding, který nedlouho poté získal nechtěné prvenství, když se U-29, které velel, stala první (a také jedinou) ponorkou potopenou bitevní lodí.
Ponorky však využívaly k bojové činnosti i ostatní důležité přímořské státy, účastnící se bojů ve válce. Například Britové přes horší kvalitu ponorek s nimi úspěšně vystoupili například proti Turecku. Nejznámější byl velitel Martin E. Nasmith, který během Dardanelské operace potopil Turecku v Marmanském moři 11 lodí.
Když byl 11. listopadu 1918 uzavřen Versailleský mír mezi Němci a Spojenci, Museli Němci předat všechny ponorky vítězům. Podmínky příměří dále výslovně stanovily, že všechny ponorky, které jsou provozuschopné, musely být předány s plnou výzbrojí, ostatní budou odzbrojeny a umístěny do doků. Předáno bylo celkem 176 ponorek. Podmínky versailleské smlouvy také výrazně zredukovaly německé loďstvo pouze na nejnutnější složky a Německu bylo zakázáno vlastnit ponorky.
Během první světové války byla již většina ponorek v Diesel-elektrickém provedení. Jednou z výjimek byly britské ponorky, které používaly kombinaci benzínového a elektrického motoru, což vedlo k častějším požárům.
[editovat]Druhá světová válka
Ve druhé světové válce nacistické Německo opět nasadilo stovky ponorek operujících převážně v Atlantiku. Taktika již byla mnohem účinnější než za 1. světové války. Ponorky operovaly jednotlivě, ale v případě odhalení nepřátelského konvoje, seskupily se do takzvané vlčí smečky. Ponorky vážně ohrozily zásobování Velké Británie. Zavedením konvojů, leteckého hlídkování a nových protiponorkových zbraní byla však jejich hrozba po roce 1943 silně utlumena. Boje ponorek však trvaly až do května 1945. Závěrečná fáze bojů probíhala v německých pobřežních vodách. Když velkoadmirál Karl Dönitz nařídil kapitulaci, ještě na moři operovalo 49 německých ponorek. Nacistické Německo postavilo mezi léty 1935 - 1945 celkem 1162 ponorek. Ponorky se staly rozšířenou zbraní i v jiných státech světa, v Evropě to byly zejména Velká Británie a SSSR, na pacifickém bojišti hlavně USA a Japonsko.
Během druhé světové války došlo k prudkému vývoji na ponorkovém poli. Zatímco na začátku byly ponorky téměř stejné jako za první světové války, ale během války se z nich stala skutečná podmořská plavidla, která se díky schnorchlu nemusela vynořovat na hladinu a měla pestrou škálu zbraní (torpéda klasická, smonaváděcí, miny a děla) a dokonce se experimentovalo s odpáleními raket či přepravou letadel.
Za Studené války se ponorky opět dostaly do popředí, neboť „v zájmu zachování míru“ se USA i SSSR snažily vyrobit účinnější zbraně a zároveň potřebovaly znát další kroky protivníka, jeho přesuny armád a podobně. Proto byly vytvořeny stále tišší a tišší ponorky, schopné pozorovat protivníka nebo připlout nepozorovány až k pobřeží a odpálit jaderné hlavice nesené na palubě.
Typy ponorek
- dělení podle pohonu
- ruční - první ponorky v 18. a 19. století
- parní ponorka (pokusy o výkonný pohon na přelomu 19. a 20. století, neosvědčily se - problémy se zbytkovým teplem)
- elektroponorka (první ponorky, později jen u miniponorek)
- benzinová ponorka - jen několik málo typů po roce 1900, opuštěno pro problémy s benzinovými výpary
- dieselová ponorka
- diesel-elektrická ponorka (pod hladinou využívala akumulátory)
- Jaderná ponorka
- ponorka na stlačený vzduch
- vojenské ponorky (dle určení)
- stíhací (přepadové) ponorky
- nosiče strategických nukleárních střel
- zásobovací ponorky (používané za 2. svět. války k doplňování zásob bojových ponorek)
- miniponorky (za 2. svět. války používané převážně k sabotážním účelům proti zakotveným lodím)
- Výzkumné ponorky
- Batysféra - upoutaná kabina na laně
- Batyskaf - specializovaná ponorka pro ponoření do zvláště velkých hloubek
Konstrukce
Klasická ponorka se skládá z tlakového trupu, v němž je prostor pro posádku a vybavení. U většiny ponorek nad trup vyčnívá velitelská věž se vstupním otvorem, periskopy, anténami, popř. jiným vybavením, které daný typ ponorky potřebuje . Starší vojenské ponorky (např. za druhé světové války) nesly na trupu ještě vedlejší výzbroj (protiletadlové kulomety a obvykle i dělo). Ponorky bývaly často vybaveny ještě druhým vnějším trupem, který není tlakový, ale dává ponorce vnější tvar a obsahuje obvykle balastní nádrže.